Slepota lidstva

Slepota lidstva

Smutná jsem, snad slzy roním,

nad zmařeným to dnem...

Kde je ten svět, co se rodí

 a neumírají děti v něm?

Zas zkáza ukázala svoje zuby,

zas vojáci zbraně v rukou drželi.

Nad hlavami nevinných kulky prolétaly.

 Zas dcery Smrti, pro pláč nevidí,

cítí strachy lidí, co pro krutost umírají...

Andělé smrti, roztahují křídla,

jejich práce je nelehká...

Otázkou jejich je, kdo hraje si na lepší svět,

kdo právo má, je do práce povolat...

Kdo ruší jejich rozjímání, kdo na válku chce si hrát...

Strom života, píseň píše,

do listů svých ji vtiskává,

vítr si s listy pohrává...

Smutná je doba, ta co přijde,

lidem moc šancí nedává...

Vzpřímená stojí tu hrdá žena...

Nepokořená a nedobytá...

Meč v ruce své má...

Snad Spravedlnost by se mohla zvát?

Však není to ona, Spravedlnost meč jiný má...

Spolu však chodí, sestry zasněné,

V životech bloudí jejich duše spřízněné...

Bolí. Ach bolí jejich vzpomínky...

Kdy dozví se, že změnil se svět,

že spravedlnost není jen lež

na kterou mnozí si hrají a klam jen vytvářejí...

Že ve jménu spravedlnosti, ničí a vraždí

a Smrt, dáma kosící nechce být jejich společnicí...

Nikdo však neptá se, krásky té,

zda chce kosit bezbranné...

Lidi, co na Spravedlnost si hrají,

údery krutosti rozdávají,

povýšení nad sestrami, které pak jiní proklínají...

Spravedlnost prý oči slepé mívá

a Smrt se na to lhostejně jen dívá...

však nikdo nezeptal se jich,

zda chtějí stavět oltář z lidských chyb...

Člověk neponaučitelný snad je...

Omylem zas své tělo přikryje...

Nahé tělo v noci bloudí...

Myšlenky někam odlétly...

Snad až se zpět k tělu vrátí,

rozum se zamyslí...

Proč vraždí se lidi, když hlad nemají,

proč za penězi se honí a klidu si nedají...

Proč mír nedopřejí Zemi,

která pro všechny Matkou je...

proč dopřávají sluchu, křivdě bezmezné...

Duše zbloudilé na válku si hrají,

Ženy a děti při tom zabíjejí...

Je čas říci ne, všem těm bezprávím.

Je čas říci ne...přidala se matka Země k nim...

Teď stojí tu tři ženy v bílém,

Šat jejich třpytí se...

Smrt se Spravedlností se vzepře

a Zem je k sobě přivine...

Tři ženy, co nikdo neposlouchá,

jejich práva do rukou svých bere si

a za chamtivostí se skrývá nuzák proradný...

Tři ženy, co životem tě provázely

a ty jsi nebral na ně zřetel svůj,

teď stojí tu a křičí: „Stůj!

Světe, zastav se, kam míříš,

do pekel ďábelských se řítíš...

Kdo dal ti právo na Spravedlnost si hrát,

kdo dal ti právo Smrti rozkaz dát...

Kdo dal ti právo Zemi se vysmívat...

(Danka Davano 22.8.2014)