Allatra- Anastasia Novych

Stará proroctví na různých kontinentech, v různých dobách a v různých náboženských systémech vypovídala o tom, že v dnešní době, v době globální změny epoch, se objeví kniha, která změní svět. Bude silná v každém svém slovu a znaku. Díky informacím, které přinese, lidé ztratí pochybnosti a strach a uvidí pravdu. Starověké Znalosti budou obnoveny z popela, a síla, kterou nese, naplní každého, kdo s ní přijde do kontaktu. 

 

 

AllatRa

 

Křik Anděla oblečeného do lidského šatu,

aneb utrpení člověka s Andělem místo duše

Komu a proč píši tyto řádky? Pravděpodobně jenom

sám sobě. Vždyť za ta léta, co přebývám ve svatém

místě, pouze dvakrát mne poznali, a jenom lidé z Boží

vůle a s Duší od rozumu osvobozenou. Lidský rozum je

kamenem úrazu, spíše celou skálou, která před Duší

stojí. Nemůžeš ji obejít, ani přeskočit. A drápat se nahoru,

rozdírat si nehty o ostré kamení, padat zpět

dolů po kluzkých výstupcích sladkého rozumování,

a opět vstávat, sbírat duchovní síly a znovu a znovu

se pouštět vzhůru… To není každému dáno.

Vždyť na úpatí je tak krásně, útulně, sladce a hřejivě.

A rozum pomíjivého těla ti vytvoří iluzi všeho, co

jen budeš si přát. Podstatné je, aby sis něco přál. Pozemské

lásky s hořícím krbem v pozadí, hodně dětiček

pro pokračování rodu, bohatství, slávu… Nezáleží na

tom, co. Hlavně, aby sis přál. Přál a toužil, a všechno

ti bude dáno. V této iluzi nebo zase v jiné, na tom

nezáleží. Hlavně abys toužil. Toužil po pozemském…

„Je to tak těžké!“ křičí mnozí. Ne, není to těžké.

Mnohokrát jsem lidské šaty oblékal. Šel s poutnickou

holí po nekonečných cestách, sytil tělo jenom

tím, co jsem našel. Byl jsem i králem, a dlouhá léta

vládnul nesčetnými národy. A vždy mne šaty tlačily,

tísnily a překážely mi žít. To ony se třásly strachy

a bolely a jak u všech hodně toho chtěly, dokud jsem

je nezkrotil. To divoké zvíře, z něhož byly všechny

šaty utkány, se bojí jen své paní – Duše. Mnozí ale

mají větší strach právě z té Duše, než z onoho zvířete.

Z Duše, která jim překáží žít, jako mně překáží tento

lidský šat. Pochopit tyto lidi nejsem schopen. Vyměnit

celou Věčnost za okamžik? V čem je ten smysl? Trpět

v náručí kůže, sloužit hadrům, které chátrají den po

dni... A v tom je život? Život je nekonečný! Není tam

žádné trápení, Duše se netrhá, vždyť Duši přeci nejde

obnosit. A šaty Dům nemají, jen ty kumbálky, kde

jsou dočasně uloženy. Skutečný Dům má jenom Duše!

A právě Duše tíhne tam, kde je Věčnost rodící pocit

Domova, který člověk celý život hledá.

Rigden DjapoOd té doby, co vyšly první knihy, došlo k mnoha

událostem, které mne znovu utvrdily v tom, že pokud

si člověk opravdu upřímně přeje pomáhat lidem a zároveň

i aktivně jedná a sebezdokonaluje se, přináší to

překvapivé výsledky. Vlastně nejde ani tolik o knihy

jako čtivo, ale o pochopení a praktické využití Znalostí,

které jsou v nich obsaženy. Kniha je prostředkem

k předávání Znalostí. Má se tím na mysli Znalostí ne

ve smyslu „vlastnictví“ nebo „vlastního úsudku“, ale ve

smyslu Moudrosti shora, která nás provází staletími.

Jde o Moudrost jako Otevřenou bránu, která umožňuje

vejít v onen podivuhodný vyšší stav duchovnosti,

skrze který dochází k osvícení od Toho, Kdo vše stvořil.

Je to ta Moudrost, která vždy byla, je a bude a to

dokonce i tehdy, až vzpomínky na její lidské průvodce

zmizí v prachu staletí.

Právě tato Moudrost jako skutečné semeno v člověku

klíčí a pomáhá mu osvobodit jeho rozum od zajetí

lidských strachů, od úzkých kleneb temnoty a překonat

tuhost materiálního myšlení. A tím mu otevírá

nekonečnou sféru poznání Pravdy. Pomáhá mu povznést

se nad přízemní egoismus, vidět svět z výše

duchovního pohledu bez předpojatosti a materiálních

okovů. Moudrost obdarovává člověka upřímností a cílevědomostí,

obohacuje ho porozuměním a činí jej odpovědným

za duchovní kvalitu života.

6

Tato věčná moudrost je pro duchovního člověka

doslova životadárnou vláhou, díky které v něm z dobrého

semene dozrává šťavnatý klas. Umožňuje dojít

až ke kořenům lidských problémů a zlepšit atmosféru

duchovního života. Je zásadním klíčem k pochopení

složité reality člověka i světa, slouží jako zdroj pro

vytvoření unikátních podmínek, kdy člověk formuje

tvůrčí Duchovní společnost v krutém světě Živočišného

rozumu. Věčná Moudrost umožňuje člověku proměnit

duchovně sebe sama, poznat skrytou podstatu

minulých a budoucích událostí. Tato Moudrost je Jím

stvořený tvůrčí princip, který otevírá každému, kdo Ji

přijme, cestu do Jeho Věčnosti.

7

Rigden: Mezi těmi, kdo klade otázky „z rozumu“

a těmi, kdo se ptají, protože prahnou po nalezení Pravdy,

je podstatný rozdíl. Lidé se všude učí jen rozumu,

paměti a logickým poznatkům. Ale při poznání Pravdy

je nezbytné osvojit si vyšší stupeň sebezdokonalení,

uvědomělosti a pochopení těch hlubokých duševních

pocitů, které vycházejí z Duše. Vždyť duchovní zkušenost

se nachází za hranicemi rozumu…

Anastasia: Ano, mluvil jste o tom už dříve. Ale teprve

nyní, když na sobě každý den po dobu několika let

pracuji, když jsem začala cítit a celkově si uvědomovat

informace, pochopila jsem v praxi, co to je taková

duchovní zkušenost, jež se nachází za hranicemi rozumu.

I v tomto mi velmi pomohlo duchovní chápání

světa i sebe sama díky unikátním Znalostem, které na

svět přicházejí skrze vás.

Od doby, kdy vyšly první knihy, jejichž prostřednictvím

byla lidem předána duchovní semínka Moudrosti,

uběhla krátká doba. Lidé přijali tyto knihy nejenom

s vděčností. Duše mnoha z nich, když se setkávají

s touto Moudrostí, se doslova rozezní jako struny a vydávají

neslyšné slavnostní znění. Tyto knihy dokonce

nutí k pochybám o správnosti životní volby i ty, v jejichž

vědomí dominuje Materiální podstata. Lidé na

8

sobě začali intenzivněji pracovat, snaží se kontrolovat

své myšlenky, rozumí směru pohybu ve svém vývoji,

podstatu svých duchovních potřeb, vidí věčná semena

znalostí, uložena v tradičních náboženstvích. Čtenáři

těchto knih se začali nejen duchovně probouzet, přímo

začali duchovně růst. To můžeme pozorovat podle

toho, jak se vyvíjí jejich otázky. První otázka, která se

většinou rychle objeví u většiny lidí, je otázka „z rozumu“:

existují hlavní hrdinové knihy ve skutečnosti

nebo ne, je to výmysl nebo pravda, a to především

hlavní hrdina Sensei? (Rigden se dobrácky pousmál).

Druzí pak díky vnitřní duševní radosti rychle spěchají

s otázkou, která zcela vychází z konzumního myšlení:

„Přečetl jsem si novou knihu, a kdy vyjde další?“ Třetí

skupina lidí se snaží studovat duchovní praktiky představené

v knize, jenže ve skutečnosti zároveň nezmění

své materiální priority, takže se neustále nachází

v konfl iktu se sebou samými. A otázky pocházející od

nich mají podobný charakter: „Zabývám se duchovními

praktikami, ale k žádnému zázraku nedochází

a nic se v mém životě nemění.“

Rigden: Člověk má dvojí podstatu. Lidský rozum

se může lehko pohybovat z jedné krajnosti do druhé,

čímž v člověku vyvolává nepokoj a nestabilitu. Vnějšek

je pouze odrazem vnitřního stavu.

Anastasia: Ale jsou i tací, kteří pronikli do hloubky

Poznání. To jim pak od základu změnilo život. Takoví

lidé nepotřebují důkazy očividné převahy duchovního

nad logikou rozumu. Jsou ve své životní volbě pevní.

Tito lidé mají čistou Duši, jejich vědomí nezabředlo do

bláta stereotypů egocentrického světa a osobních pochybností.

Jsou doslova lotosovými květy: když na ně

9

dopadají sluneční paprsky, natahují se za Světlem.

Proto je kvalita jejich otázek týkajících se vnitřního

světa zcela jiná. Jejich otázky nevycházejí z logiky

ani z lidského rozumu, ale z hlubokých pocitů. Jde

doslova o neviditelnou komunikaci mezi dušemi.

Rigden: Hluboké pocity jsou zvláštním jazykem,

odlišným od obyčejného lidského. Když v sobě člověk

překonává to nízké, každý den na sobě pracuje,

vyvíjí se, duchovně se jako lidská bytost mění,

stává se osvíceným. Když člověk duchovně roste,

čelí otázkám svého rozumu. Zkušenosti s duchovními

praktikami mu dávají pochopit, že materiální

mozek je ve svém chápání omezen a váže se k tělu,

ale tělo je pomíjivé a smrtelné. Ovšem Duše, která

v něm přebývá, je neviditelná ale věčná. Rozumí,

že smyslovou zkušenost nelze hodnověrně předat

slovy rozumu. Vždyť duchovní praktiky jsou pouze

nástroje, které pomáhají odhalit, poznat a rozvíjet

hluboké pocity člověka, s jejichž pomocí komunikuje

s Vyššími silami v jejich jazyce – v jazyce hlubokých

pocitů. O božském se proto přímo mluvit nedá, protože

jakákoli myšlenka bude jen pouhou alegorií.

Neboť božské – to je jiný jazyk, jazyk ne rozumu,

ale hlubokých pocitů, takový, kterému rozumí Duše

každého. Je to společný jazyk lidských Duší. A je to

jazyk Pravdy.

Anastasia: Ano, podobná zkušenost opravdu přichází

s praxí. Pochopila jsem, že existuje podstatný

rozdíl mezi asociacemi rozumu a chápáním právě

hlubokými pocity. Je těžké předat svou zkušenost

pomocí slov. Ačkoli lidé, kteří jsou naladěni na stejnou

duchovní vlnu jako ty, tě chápou beze slov.

10

Rigden: Otázka spočívající v tom, jak se podělit

o svoji duchovní zkušenost a jak objasnit lidem opravdovou

Realitu, trápila v každé době ty, kdo opravdu

poznali Pravdu. Je těžké předat pomocí slov obsah

vlastní duchovní zkušenosti, vždyť jde o zkušenost

poznání zcela jiného světa, který se od toho materiálního

liší. Jinými slovy vše co řekneš, bude přijato

materiálním myšlením skrze prizma zkušenosti tohoto

světa, a tím pádem to bude buď nesprávně pochopeno,

nebo pocitově zkresleno. A k tomu všemu z tisíců lidí,

kteří poslouchají, to ve skutečnosti uslyší jen několik

málo z nich. Ostatním to nepřinese žádný užitek.

Vždyť hranice Reality jsou známy jen tomu, jehož

Oko ji sleduje.

Anastasia: Jsou také čtenáři s bohatou životní zkušeností.

Podle lidských měřítek ve svém životě v mnohém

uspěli, mnohého dosáhli, získali možnost v okolním

světě mnohé změnit. Znalosti zasáhly jejich Duši, ale

rezonance vzniklá ze střetu se vzdělaností rozumu, jim

nedává klidu. A ačkoli jejich otázky vycházejí z logiky,

jsou založeny na životní zkušenosti a podstata jejich otázek

vychází z jejich duchovna. Je cítit, že tito lidé chtějí

znát odpovědi ne kvůli prázdné zvědavosti, ale proto, že

cítí potřebu změnit svět k lepšímu. Jednu z takových

otázek jsem shledala závažnou a důležitou, abych vám ji

položila, protože odpověď na ni může od základu změnit

pohled lidí na svět a může ovlivnit globální volbu civilizace.

Otázka je následující: „Existují takové Znalosti,

které lidé nemohou využít na vojenské účely, ale přitom

by takové informace byly schopny otřást ofi ciálními vědními

disciplínami a přivést zvídavý rozum k přímému

vědeckému důkazu o tom, že materiální svět pochází

z Duchovního světa, tedy že svět stvořil Bůh?“

11

Rigden: Ano, vidím, že tato otázka pochází od člověka,

který touží poznat Pravdu… Když se lidé na tuto

otázku ptají, znamená to, že už nadešel čas dát na

ni odpověď. Ano, takové Znalosti existují. Týká se to

oblasti astronomie, přesněji vědy s názvem astrofyzika,

která zkoumá jevy v kosmickém prostoru, evoluci

a vzájemné vztahy kosmických těles a jejich systémů.

Když vezmeme v úvahu, že na současné úrovni vývoje

se v astrofyzice využívají nové objevy moderní fyziky

a aplikují se poslední výdobytky vědecko-technického

pokroku, je jasné, že poznatky, které takto získáme,

budou v mnohém napomáhat rozvoji samotné fyziky

jako vědy, která zkoumá obecné zákonitosti přírodních

jevů. A pokud lidé dostatečně do hloubky proniknou

do fyzikálních zákonů, budou moci dojít vědeckou cestou

k reálnému důkazu o tom, že Duchovní svět je ten

prvotní a Materiální druhotný. To tedy změní kvalitu

a smysl života lidí a otevře tak ještě jednu cestu k pochopení

Pravdy, a sice skrze vědu.

Anastasia: Tyto Znalosti by opravdu přišly právě

včas. Nakolik je mi známo, astrofyzikové se snaží

zkoumat problémy evoluce a odpovídat na věčné

otázky: „Co bylo?“ a „Co bude?“. Nicméně nehledě na

současný skokový vývoj ve vědě, je to pro vědce stále

obtížné. A to má mnoho příčin. Je známo, že současné

znalosti o hvězdách se v mnohém zakládají na spektrální

analýze elektromagnetického záření nebeských

těles, tedy na informacích, které jsou získány díky

vyzařování slabého proudu elektromagnetických vln,

jež dopadají z nebeských těles na Zem. A toto všechno

kromě viditelného světla, tedy radiové vlny, infračervené,

ultrafi alové, rentgenové záření a záření gama

představuje elektromagnetické vlny s různou vlnovou

12

délkou, která je buď větší, nebo menší než u záření,

které je lidským okem viditelné. Takže lidé vidí jen

to, co mohou vidět díky zařízením, jež vynalezli díky

nejnovějším vědeckým poznatkům.

Rigden: V kosmickém oceánu je mnoho vln různého

původu a z celého spektra těchto vln ony elektromagnetické

vlny, které jsou známy současné vědě,

představují jen malou část záření.

Anastasia: A v tom je právě problém. Práce současných

astrofyziků se totiž podobá člověku, který se

snaží zjistit, co představuje dnešní svět, ale dívá se

přitom jen úzkou škvírou, která mu umožňuje vidět

jen malou ohraničenou část z dávné minulosti a ne

současnosti, natož pak budoucnosti. Pokud si položíme

otázku, co je to světlo, tak podle současné vědy

bude odpověď taková, že v přesném slova smyslu tohoto

slova jde o elektromagnetické vlny, o frekvenci,

kterou lze vnímat lidským okem, a v obecném smyslu

slova jde o optické záření. Když vezmeme v úvahu

vědci zaznamenanou rychlost, jakou se světlo šíří,

jistě nás nepřekvapí, že mohou vidět mnoho událostí

spojených s hvězdami, které se ovšem odehrály už

v dávné minulosti. Takže v podstatě pozorují procesy,

které se odehrávaly před miliony let…

Rigden (s úsměvem): No ano, … když ještě druh

homo sapiens na této planetě neexistoval.

Anastasia: Zajímavá situace… Vědci předpokládají,

že současný člověk se objevil nejpozději před 40

tisíci lety a první „věrohodní“ zástupci druhu Homo

jakožto představitelé lidského rodu na Zemi asi před

13

2 miliony let. Pokud vezmeme v úvahu, že světlo od

mlhoviny Andromedy jako jedné ze sousedních galaxií

k nám putuje více než dva miliony let, tak dojdeme

k závěru, že nevidíme to, co se tam děje teď, ale to,

co se tam odehrávalo v době, kdy na Zemi nebylo po

přítomnosti člověka ani stopy.

Rigden: Přesně tak. A co bychom pak mohli říci

o vzdálených mimogalaktických objektech? Lidé je

vidí ve stavu, ve kterém byly před miliardami let.

Hvězdy, a to i ty, které nemají dlouhou životnost,

v porovnání s lidskou civilizací existují mnohem déle.

A to už ani nemluvím o obyčejném člověku, jenž za

dobu své pomíjivé existence jako „rozumného subjektu“

často ani nepochopí své pravé poslání, o ostatním

ani nemluvě. Jeho život je jako pára, objeví se a za

okamžik mizí…

Navíc lidstvo patří mezi civilizace, které rychle zanikají.

Ačkoli jsou lidem znovu a znovu poskytovány

Znalosti, v mnoha případech se tyto Znalosti vůbec

do světa nedostanou, protože někteří je využijí, aby

získali moc nad sobě podobnými. A to je lidská volba

v duchu Materiální podstaty. Jen nemnohým z lidí se

podaří tyto Znalosti využít pro svůj duchovní rozvoj.

Výsledek volby se podobá vodě, která přebírá tvar

té či oné nádoby.

Anastasia: To bohužel můžeme vidět i v současné

civilizaci, kde je člověk otrokem svých zhoubných

vášní. Příklad z nedávné minulosti: kosmický

prostor okolo Země si lidé začali osvojovat bezprostředně

poté, co byla vytvořena balistická raketa

a jaderná bomba.

14

Rigden: Pokud lidstvo nezmění své myšlenkové priority

ve prospěch duchovna, čeká ho smutný konec. Takové

civilizace obvykle nemají dlouhého trvání a existují

jen relativně krátce, protože sami sebe zničí ve válkách.

Anastasia: Hm, ano, sto let nebo tisíc, z pohledu

Vesmíru je to nic. Smrtelný člověk tedy o globálních

praktických pozorováních kosmických objektů nemá

co mluvit.

Rigden: Lidský život je pomíjivý, to je pravda. Ale

člověk je mnohem víc než jen tělo. A proto bylo mnoho

znalostí, týkajících se především jevů lidským okem

neviditelných, lidem poskytnuto již v počátcích. Takže

lidé už velmi dávno znali uspořádání světa, Vesmíru,

a také mnohorozměrnou strukturu člověka, jeho podstatu

a poslání. Jiná otázka je, jak byly tyto Znalosti

uzurpovány lidským Egem, překrucovány až k nepoznání

materiálně omezeným rozumem a v jaké podobě

se do dnes dochovaly.

Anastasia: Bohužel v dnešní době předáváme lidem

všechny tyto prastaré poznatky jako mytologii a staré

„primitivní pověry“. A „nepohodlná fakta“, která svědčí

o tom, že lidé za starých časů znali to, co donedávna

neznala ani ta nejmodernější věda, o tom se mlčí. Ano,

a veškerá věda je postavena výlučně na základně materialistického

myšlení. V již zmiňované astrofyzice se ke

zkoumání kosmických jevů během komponování modelů,

teorií nebo předpovědí často používají analytické

metody.

Rigden (s úsměvem): Na skřípějícím voze výlučně

materialistického pohledu na svět se v současné vědě

15

člověk daleko nedostane. Ať už dříve nebo později,

stejně se moderní vědec dostane na takový vědecký

obzor, kde se domněnky, na nichž závisí celý další

řetězec lidských názorů, ukážou být nevhodné.

Lidé se dnes často snaží vysvětlit neviditelné na

základě viditelného. A tak vzniká „hoře z rozumu“,

kdy náhodně objevená fakta v mnoha případech

neodpovídají daným teoriím. Vědci tak například

dodneška nemají jasnou představu o tom, co ve

skutečnosti představuje elektrický proud, co je to

taková gravitace nebo černá díra. A přesto s těmito

pojmy pracují. Ovšem aby bylo možné globálně

pochopit a proniknout do podstaty těchto jevů, je

třeba mít zásadně jiné chápání světa, kvalitativně

odlišné od materiálního.

Anastasia: Pochopení jevů vycházející z Duchovního

světa?

Rigden: Přesně tak.

Anastasia: Kdysi jste řekl, že „Vesmír je tak velký,

že se do lidského vědomí vejít nemůže. Ale že

tam neexistuje žádné místo, do něhož by nebylo

možné zapíchnout byť tu nejtenčí lékařskou jehlu

tak, aby její hrot do něčeho nenarazil, něčeho se

nedotkl.“

Rigden: Je to opravdu tak. A když už budu na

položenou otázku odpovídat, dotknu se několika závažných

témat astrofyziky, samozřejmě ale tak, aby

to mohl obyčejný člověk pochopit. Avšak pochopení

podstaty toho, co bude řečeno, může dát vědcům

jiný pohled na uspořádání světa.

16

Začnu se stereotypní, pro dnešní vzdělaný rozum

moderní teorií nebo chcete-li domněnkou o Velkém

třesku, ke kterému podle vědeckých předpokladů

došlo při vzniku Vesmíru. Tuto populární hypotetickou

teorii odůvodňují zákony termodynamiky. Podle

této domněnky byl Vesmír smrštěn do bodu a po jeho

Třesku se objevily objekty vážící miliardy tun o rozměrech

protonu.

Anastasia: Jak se říká, odůvodňují to tím, co v současné

době znají. Vědci se domnívají, že tuto část

fyziky, která zkoumá zákony tepelné rovnováhy a přeměnu

tepla v jiný druh energie, již dobře pochopili.

Již sám pojem „termodynamika“ v překladu z řeckého

jazyka dobře vystihuje jejich rozpory v oblasti vědy:

„therme“ – „žár“, „teplo“; „dynamikos“ – „silný“. Takže

každá nová vědecká diskuse v dnešní době většinou

končí jen u žhavých debat.

Rigden: Vášnivé řečně__________ní ještě neznamená, že jde

o vědu, stejně jako jedna bouřka ještě neznamená

období dešťů. Ve sporu se stává vítězem jen jeden,

zpravidla ten silnější, ovšem ten, kdo opravdu ví, přináší

vítězství tisícům ostatních.

Anastasia: Nakolik je mi známo, v současné vědě je

velký nepoměr mezi „těmi, kdo mají sílu“, a „těmi, kdo

vědí“. Těch prvních je příliš mnoho a těch druhých se výrazně

nedostává. Člověk, který ví, je v každém vědeckém

kolektivu cenný. Je jako proton (v překladu z řeckého

jazyka znamená „prōtos" – „první“), jako ta elementární

částice, která má vždy kladný náboj a tvoří součást

všech atomových jader. Stejně tak můžeme říci o tomto

člověku, že s ním stojí a padá veškerá věda v kolektivu.

17

Rigden: To je pravda. Doufám, že Znalosti, které

jsou lidem poskytnuty, zvýší počet těch, kdo vědí, nejen

v oblasti vědy ale v celé společnosti, a že to změní

chápání světa včetně názoru na to, jak vznikl Vesmír.

Jak jsem již říkal, lidé se dnes naivně domnívají,

že Vesmír byl smrštěn do bodu a po jeho „Velkém

třesku“ se objevily objekty vážící miliardy tun o rozměrech

protonu. Přičemž tato nepravdivá rozumová

domněnka říká, že tyto objekty nejsou ničím jiným než

mikroskopickými černými dírami. Musím bohužel tyto

vášnivé „teoretiky“ zklamat, ale takové objekty o velikosti

protonu a váze okolo miliardy tun neexistují.

V krajině Vesmíru ovšem existují jiné jevy. Jde

o objekty, které vznikají z informačních klastrů

(shluků) během vypuzení informace z hmoty, když

se hmota dostává do zóny působení černé díry.

Největšími a „nejtěžšími“ spojeními, které mohou

tvořit informační klastry, jsou objekty jen o něco

málo větší než proton a váží méně než gram, přesněji

0,8 gramu. Tyto objekty existují jen krátkou

dobu, přibližně několik desetin vteřiny, a poté se

rozpadají na jednotlivé cihly. Vznik takovýchto

objektů opravdu přímo souvisí se vznikem takzvaných

černých děr ve Vesmíru.

Anastasia: Objekty o něco větší než proton? Podle

posledních výzkumů je poloměr protonu 0,84184

femtometrů (1 fm = 10–15 metru). Pokud vezmeme

v úvahu, co jste řekl, že tyto objekty mají hmotnost

o něco méně než gram, pak jsou to v rámci mikrosvěta

opravdu „těžké“ objekty. Je to skutečně velmi

zajímavá informace. V souvislosti s tímto mohou mezi

lidmi vzniknout minimálně tři otázky. Co jsou to ony

18

informační klastry a cihly? Co je to vypuzení informace

z hmoty? A jak je vznik těchto částic spojen s černými

dírami ve Vesmíru?

Rigden: V tomto materiálním světě vše, včetně

toho, co v současnosti lidé znají, od subatomárních

částic po atom, od zrnek prachu na tvých botách po

shluky galaxií, vše existuje díky uspořádání informací.

Zejména uspořádání informací tvoří hmotu, dává jí

její vlastnosti, objem, tvar, hmotnost a jiné charakteristiky.

Musím upozornit, že nyní nemluvíme o pojmu

„informace“ v tom smyslu, v jakém je to pro lidský mozek

obvyklé, ale o trochu jiném jejím projevu. Ačkoli

i v tom pro lidi obvyklém pojetí má slovo „informace“

několik významů, včetně významu „myslet, učit, objasňovat“,

„přisuzovat podobu, tvar, formovat, tvořit“.

Aby bylo jednodušší to pochopit, nazývejme tuto

uspořádanou informaci „informačními cihlami“. Co

v praxi znamenají takové informační cihly? Snad se

mi to podaří vysvětlit na srozumitelném asociativním

příkladu. Představ si, že ses rozhodla provést zvláštní

experiment. Potřebuješ k němu: vodu, skleněné

akvárium a malé cihly, abys mohla vytvořit formu.

Tyto cihly by byly lehké, vyrobené jakoby z polystyrenu,

jenže by nebyly obyčejně bílé, ale dejme tomu

průhledné. Pracovní postup: v prázdném skleněném

akváriu stavíš z průhledných polystyrenových cihel

krásný zámek (jako bys stavěla z dětských kostek), je

tam mnoho komnat, věží a tak dále. Při spojení jedné

průhledné cihly s druhou se objevuje určité zabarvení,

které můžeš vidět. Znamená to, že máš v hlavě plán,

jak zámek postavit, máš tedy vůli ho postavit a také

máš sílu, a když to všechno použiješ, stavíš za pomoci

19

tohoto neobyčejného materiálu. Nakonec jsi tedy postavila

zámek, který se díky oněm propojením stal

viditelným a můžeš se kochat jeho krásou, velikostí

a složitostí jeho architektury.

Potom experiment pokračuje dál a ty budeš naplňovat

akvárium vodou. Co se stane? Dejme tomu, že

voda bude zaplňovat akvárium s takovou silou (tlakem),

že tvůj postavený zámek poškodí. Polystyrenové

cihly, které předtím byly stěnami, střechou a základy

tvého zámku se přitom budou vznášet na vodní hladině:

některé budou plavat samostatně a stanou se

znovu neviditelnými, některé budou ve skupinkách –

klastrech, a ty zůstanou stejně jako předtím vidět,

protože jsou spolu spojeny. Nakonec se ale celá tvoje

konstrukce pod náporem vody rozpadne na jednotlivé

cihly, které budou opět průhledné, a po tvém zámku

nezůstane, tak říkajíc, ani stopy. Pokud z akvária odstraníš

všechnu vodu, průhledné polystyrenové cihly

klesnou na dno. Samy od sebe, bez tvého plánu, vůle

a použití síly se nesloží do uspořádané stavby zámku.

Bude to jen chaotická hromádka polystyrenových průhledných

cihel, které člověk nevidí. Můžeš akváriem

třást, jak chceš, třeba celou věčnost, promíchávat je,

ale zámek se z nich nestane, pokud ho znovu nepostavíš.

Právě tyto pomyslné průhledné cihly představují

obrazné přirovnání pro informace, které tvoří hmotu,

zadávají jí dodatečné parametry, tvar, velikost,

hmotnost a tak dále. A viditelný zámek je už jedním

z materiálních produktů uspořádání informací, ze

kterých jsou tvořeny elementární sub-částice, které

tvoří atomy, molekuly, chemické sloučeniny

20

a tak dále, tedy hmotu Vesmíru. No a nakonec

vůle, plán stavby a použitá síla – to jsou základní

součásti síly duchovního světa, které se v tomto

světě projevují.

Anastasia: Chcete říci, že základ veškeré hmoty

tvoří informace?

Rigden: Správně. I takový atom je tvořen z elementárních

sub-částic, které jsou tvořeny určitým

množstvím informačních stavebních jednotek neboli

cihel. A tak je to ve Vesmíru se vším. Ale stačí odebrat

informaci, a to, co ty nazýváš hmotou, zmizí stejně

tak, jako zmizí díra v preclíku, když ho sníš.

Anastasia: Takže elementární pohled na situaci:

dokud je preclík, je i díra, jen co je preclík sněden,

díra je pryč. Takže když není informace, nejsou ani

projevy hmoty?

Rigden: Zcela správně. Mimochodem, řeknu ti

něco zajímavého: množství hmoty ve Vesmíru se stále

mění a tyto výkyvy, ať už ve smyslu zvýšení množství

nebo jeho snížení, jsou dosti výrazné. Přitom množství

informací je vždy stabilní, díky čemuž se celková

hmotnost Vesmíru ode dne jeho Stvoření

až do dneška nezměnila ani o jednu miliardtinu

gramu.

Anastasia: Ano, tady je nad čím přemýšlet.

Rigden: Množství informací ve Vesmíru ode dne

jeho Stvoření je stabilní. Ale pokud by zmizela byť jen

jedna informační cihla, zmizel by celý Vesmír.