Omar Chajjám - vědec a básník

Omar Chajjám byl geniální vědec s velkým „V“. O něm se uctivě vyjadřovali prakticky všichni jeho současníci, když ho nazývali „nejvzdělanějším mužem století“, „důkazem Pravdy“, „imámem Chorásá­nu“, „králem filozofů Východu i Západu“. Ovšem jeho nejpřednější přízvisko, pod­trhující jeho podstatu, bylo ,mudrc, který vypěstoval v srdci zárodek Živé Lásky‘.“

„Mudrc, který vypěstoval v srdci

zárodek živé lásky,

Zbytečně neztrácí ani jedné chvilky:

Ušlechtilou vůli Nebe snaží se naplnit,

Anebo opojnou číší vychutnat

nadzemské Lásky.“

Tyhle řádky napsal Omar Chajjám na počest Učitele svého učitele, tedy Bódhi­sattvy Agapita. Agapit měl přítele, s nímž se seznámil, když byl na Východě v jedné ze soukromých věhlasných knihoven, na­cházejících se ve městě Níšápúr. Tohoto člověka zvali Nasirem al-milla va-d-Din šejkem Mohammedem-i-Mansurem. Byl to dostatečně moudrý, duchovně vyzrálý člověk, který se nacházel na cestě hledání pravdy. Právě on se pak později stal nejen přítelem Agapita, ale byl i zasvěcen do jeho nejbližšího kruhu. Agapit tohoto člo­věka naučil mnohému, předal mu některé znalosti učení Bílého Lotosu, kterým mohl v tu chvíli porozumět. Později se Nasir Mansur stal hlavou vědců a badatelů a pře­dával tyto znalosti svým studentům, mezi nimiž byl i šestnáctiletý Ghíját al-din Abú l’Fath Umar Ibn Ibrahim al-nisaburi al Khayyam, neboli Omar Chajjám.

Omar byl dost nadaným mladíkem, měl dobrou paměť a rozumové schopnosti. A jak se říká, zrnko padlo na úrodnou půdu a přineslo bohatou úrodu. Již ve věku dva­ceti pěti let byl Omar autorem mnohým vědeckých pojednání z fyziky, geometrie, algebry, astronomie, medicíny, historie, filozofie, arabského jazyka i literatury. Věnoval se geografii a napsal několik po­jednání věnující se přírodním vědám.

Díky vědomostem Agapita, které zís­kal prostřednictvím svého učitele, Omar Chajjám značně předstihl svou dobu. Vždyť jen za co stojí jeho práce z fyziky, matematiky. A astronomie? Sestavil slu­neční kalendář a doposud nikdo nevymy­slel žádný přesnější.

Dnes například používáme gregorián­ský kalendář. Jeho odchylka ročně tvoří dvacet šest sekund. A Omar Chajjám už v tu dobu nabídl světu kalendář s roční odchylkou pouhých devatenáct sekund. Pokud bychom vzali tutéž matematiku, ještě tehdy ve svém pojednání „Problémy aritmetiky“ popisoval vzorec dvojčlenu pro přírodní ukazatele, kterou za šest set let jako by „vymyslel“ anglický vědec Isaac Newton, který ho popisoval ve větě o bino­málních koeficientech, nazvané Newtonův dvojčlen.

„A proč, jako by vymyslel‘?“

„Protože Isaac Newton nestydatě opsal tento vzorec z Omarových prací. A nejen tento vzorec, ale i další poznatky, týkající se fyziky, matematiky, astronomie. Ale o tom povíme později.“

„Ne, kdo by si byl pomyslel, že byl Omar Chajjám tak významným učencem!“

„A ještě jakým učencem!“ zdůraznil Sensei. „Omar Chajjám mohl ohromně přispět k rozvoji lidské vědy, udělal řadu velmi významných objevů na poli mate­matiky, astronomie, fyziky... Poprvé v his­torii rozvoje matematických disciplín této civilizace kompletně klasifikoval všechny typy rovnic, včetně lineárních, kvadratic­kých, kubických. Vypracoval systematic­kou teorii řešení kubických rovnic, odů­vodnil teorii řešení algebraických rovnic. Kromě toho vypracoval matematickou teorii hudby. Popsal způsob jak najít kte­roukoli odmocninu z celých čísel. A to ani nehovořím o ostatních teoriích a zákonech, které Omar Chajjám poskytl světu a které se netýkají pouze matematiky a astrono­mie, ale zejména fyziky. To byly právě ty poznatky, jež by o mnohé urychlily proces pochopení vědeckých disciplín lidstvem a patřičně by v poměru staletí o mnoho při­blížily vědecko-technický pokrok dané ci­vilizace, míjejíc období „temna“ a „sobec­kých předsudků“. Ale bohužel, lidi vždy zůstávají lidmi... Mimo to, Omar Chajjám tehdy proslul jako největší astronom své doby. Pokud by se všechna jeho pojednání z daného oboru dostala až do rukou dneš­ních vědců, pokročili by lidé díky těm vě­domostem ve vědě daleko dopředu, neboť jeho práce obsahují takové znalosti, které současní astronomové se svým nejnověj­ším zařízením doposud neodhalili.“

„A jak je to možné?“

„Znalosti jsou jenom znalosti, kdysi jsem vám vysvětloval, že to je pouze da­tabanka uložená v Šambale. Samozřejmě existují v procesu rozvoje civilizace určité časové body, jimiž se prostřednictvím pod­vědomí odhalí lidem, více méně připrave­ným na poli konkrétní disciplíny, odpoví­dající informace. Ale když se mezi lidmi objeví duchovní Osobnost, ještě navíc s patřičným zájmem o vědy, může takový člověk čerpat informace prakticky neome­zeně, přičemž celkově patřičně urychluje pokrok dané civilizace. Takoví lidé zpravi­dla značně předstihují svoji dobu. Ale tady vzniká jeden problém. Urychlený proces rozvoje civilizace ve mnohém nezávisí jen na získaných znalostech, ale i na proslulém lidském faktoru – stupni lidského chápá­ní těchto poznatků. A toto navíc záleží na mnohém dalším: počínaje duchovním rozpoložením společnosti a samozřejmě i každého jedince zvlášť a konče úrovní aktivizace činnosti Archóntů.

Tak jako příklad si vezměme Oma­ra Chajjám. Jeho učitel, který byl žákem Bódhisattvy Agapita, uvedl mladého Oma­ra na duchovní cestu. A mimochodem, Omar Chajjám začínal praktikováním Lotosového květu, kterému se úspěšně vě­noval celý svůj život. Protože byl chlapec člověkem s čistým srdcem a ještě navíc projevil zájem o vědy, učitel mu prozra­dil, jak je možné na základě stávající báze vědomostí získat nové znalosti s využitím jistých duchovních praktik. Omar se tím doslova nechal pohltit. Houževnatě tedy začal pracovat na dosažení výsledků. Zpo­čátku, jak mu radil učitel, naplnil svou „zá­kladnu“ vědomostí zkušenostmi učenců předcházejících generací. Studoval v Níšá­púru, Balchu, Samarkandu a při tom stále praktikoval předané duchovní praktiky. Výsledek jeho práce byl zřetelně patrný již v jeho dvaceti pěti letech, když, jak jsem říkal, již napsal solidní vědecká pojednání. A to byl pouze začátek. Navíc se u Omara později objevil dar jasnovidectví, ačkoli on o to neusiloval. To bylo v principu vedlej­ším efektem jeho duchovního rozvoje.“

„Kdybych já měl takový vedlejší efektík, rozhodně bych se tomu nebránil.“

„Bude-li to přání vycházet z tvé duše a ne z tvého živočišného já, nebude pro tebe nic nemožné,“ poznamenal Sensei. „Tak tedy, Omar Khayyam se proslavil mezi lidmi díky svému daru jasnovidectví jako veliký astronom-věštec. A tehdy byla astronomie nerozdělitelně spojena s ast­rologií. Astrolog musel detailně ovládat nejen, jak se dnes říká, psychologii (detai­ly lidské psychiky), kosmografii a musel umět zručně sestavit horoskop, ale musel znát i geometrii, vědu o vlastnostech čísel a mít encyklopedické vědomosti.

Jeho znalosti a nadání ocenili i ti, kdo stáli u moci. Díky tomu se mohl Omar Khayyam věnovat vědecké činnosti na dvoře karachanidského prince Chakana Shams al-Mulka. Ve věku dvaceti šesti let ho přihlásili do služby k císařskému dvoru sultána Malik-šáha ve městě Isfahán.

Právě Omarovi byla svěřena stavba v té době největší observatoře na světě. Byla postavena v Isfahánu podle výkresů Omara a ten nakonec stanul i v jejím čele. Omar si vybral dobrý kolektiv. Oficiálně byl pověřen, aby vypracoval nový kalen­dář, což s úspěchem i splnil. Ale současně s touto prací Omar nejenže zdokonalil za­řízení pozorování, když vytvořil zrcadlový teleskop, ale udělal i astronomické tabul­ky „Zindži Malik-šáha“ (podle tehdejších zvyků nazvaných na počest Malika-šáha). Ale to nejdůležitější, co udělal, co bylo pro tu dobu naprosto neobvyklé: spojil fyziku a astronomii ve výrocích a zákonech, které nejenže jsou i v dnešní době stále aktuální, ale dnešním vědcům v mnohém neznámé. Jakou jen má cenu jeho popis dnes takzva­né „temné hmoty“, jejíž podstaty se vědci doposud nedopátrali.

„Ano, takový veliký člověk to byl a zeptej se, koho budeš chtít, a co o něm bude dnes kdo vědět? V lepším případě odpoví, že je to nějaký východní básník, „hýřil, opilec a výtržník“.“

„K veliké lítosti,“ přikývl Sensei. „I když Omar Chajjám nebyl ani opilec, ani hýřil, ani vý­tržník – jak ho chtějí lidem prezentovat Svobodní zednáři. V podstatě to všechno dělají, aby skryli od lidi a nedovolili Pravdě vyjít najevo.“

Vše, co vidíme je pouze zdání samo.

Daleko od povrchu světa až na dno.

Pokládej za nepodstatné co na světě

je zjevné,

Neb skrytá podstata věcí není patrná.

„Hlubokomyslné veršíky! Pouze ně­která místa jsem zcela nepochopil. Tak mnoho psal o vině, lásce k ženám, že se vytvoří takový pocit, že právě toto bylo tím nejdůležitějším v jeho životě.“

„Verše Omara Khayyama mají dvojí smysl,“ znovu zopakoval Sensei. „Schvál­ně halil své myšlenky do symboliky, vy­užíval při tom neobvyklou všední slovní zásobu pro vyjádření toho, čeho dosáhl v duchovní sféře. To mu poskytovalo mož­nost vyjadřovat svobodně to, co nemohl vyslovit nahlas v otevřeném textu. Využí­val metod súfíů, s jejichž naukou a tvorbou byl dobře obeznámen, u nichž vyjádření pozemské Lásky symbolizovalo Lásku k Bohu, setkání s milovanou - hledání cest k Bohu, prozření. Vínem se rozuměl zdroj Moudrosti, božská hojnost, dosažení bož­ské extáze. Hrnčíř, hrnčířská dílna – vzá­jemné vztahy mezi Stvořitelem, světem a individuem. A nesmíme zapomenout, že Omar žil v muslimské zemi. A Korán zaka­zuje požití vína. Navíc Omar proslavoval perskou poezii. Abychom mohli posuzo­vat jeho verše, musíme napřed vědět, jaký význam má víno v perské poezii. Avšak takové podrobnosti se v popisu Omarovy tvorby zpravidla vynechávají.“

Rozloučila se kapka s mořem -

celá v slzách!

Smálo se svobodné moře -

celé v paprskách!

Vylétni na nebe, spadni na zem -

Konec je jeden: opět v mých vlnách.

***

„Omar Chajjám důstojně prošel nej­těžší zkouškou – zkouškou peněz a moci. Dokonce i poté, co se změnila moc a ob­servatoř, kterou vedl, zpustla následkem nedostatku zájmu vládnoucích kruhů, Omar nepropadl zoufalství. I nadále pak přinášel lidem užitek, jelikož pracoval jako lékař. A v podstatě se dožil stáří a ne­zemřel. Odešel. Těsně před smrtí pověděl Omar svým žákům nejen datum své smrti, ale i to, kde se bude nacházet hrob pro jeho „zchátralé tělo“, a dokonce i to, že bude pokryt růžovými a bílými lístky květů hrušně a meruňky. A tak se i stalo.“

Být Člověkem, žít pro vyšší duchovní cíle, usilovně pomáhat lidem – to jsou pra­vé hodnoty, které je možné získat na tomto světě a odejít s nimi na Věčnost. Všechno v tomto světě má svůj Začátek a Konec. Ale jen pro ty, kteří prostřednictvím svých myšlenek a činů dokázali poznat něco Vyššího, se Konec stává Začátkem.