Rok se s rokem sešel a vznikla nová sbírka.
Zatímco předcházející sbírku mi diktovala bloudící duše Elisabeta, hledající klid a mír v odpuštění a její karmický příběh byl plný lásky, tahle sbírka je diktovaná archandělem Michaelem, dřímajícím v ruce meč a matkou Smrtí.
Pobouřilo vás, že jsem Smrt nazvala matkou? Je na konci, aby zrodila nový začátek… jen malý náhled do jejího poslání…
Narozením dítěte, končí život ve tmě, v lůně biologické matky…plod zažívá smrt, konec svého života…kdo z vás by chtěl popřít, že jde o život? Aby se nadechl a žil v jiném světě. Ve světě, který má oblaka a řeky, ve kterých se prohání ryby a jeleni chodí k jejím břehům pít…Smrt nás čeká na konci, aby otevřela dveře do jiných dimenzí. Je matkou, tak ji vidím já.
Možná právě pomocí nadiktovaných textů můžeme pochopit její duši…neboť i ona ji má.
A právě ona, v podobě matky, apeluje na probuzení se dušiček v nás. Nejen duší, ale i empatie a soucítění, zřejmě v souvislosti s událostmi na Ukrajině.
Stejně jako u minulých básní jsem si všimla, že na sebe navazují. Přestože se zde neodehrává příběh, básně jako by gradovaly.
Pro mě osobně má tato druhá sbírka mnohem větší cenu.
Věnované všem duším, neboť pro všechny láska stejnou sílu má