ÚRYVEK Z NOVÉ KNIHY Lorny Byrne „POSELSTVÍ NADĚJE OD ANDĚLŮ“
01.10.2013 09:03
( Lorna zveřejnila tento úryvek na www.express.com)
Velmi jsem milovala svou tchýni. Vídávaly jsme se tak jednou za měsíc a děti jí zbožňovaly.
Byla jsem v kuchyni a připravovala sama večeři jednoho večera, když jeden známý anděl zaklepal na okno. „Lorno, brzy budeš truchlit,“ řekl.
Podívala jsem se na něj šokována. „A za koho?“
Tiše odpověděl: „Za Joeovu maminku. Bůh si jí brzy vezme k sobě.“
Bylo mi tak smutno, když řekl ta slova a dodal: „Víš přece, že to je jen její tělo, které zemře, její duše bude žít a jednoho dne se s ní znovu uvidíš.“
Když ten anděl odešel, seděla jsem u stolu a plakala a plakala. Nikomu jsem neřekla, že truchlím. Jak bych mohla? Pokaždé, když jsem jí viděla, usmála jsem se a ukázala ji všechnu lásku, kterou jsem mohla, ale hluboko uvnitř jsem vždy ptala sama sebe, jestli je tohle naposledy, co jí vidím.
Také jsem věděla, že na tomto truchlení bylo něco víc. Nedokázala jsem pochopit, proč tak silně cítím takovou bolest. Až později jsem od andělů zjistila proč.
Vidím a mluvím s anděly od dob, kdy jsem byla malinké dítě a bydlela se svými rodiči v Dublinu. Vidím je každý den a vidím je fyzicky, jako vidím člověka, který stojí přede mnou. Jsou moji přátelé a společníci a mluvím s nimi neustále, někdy pomocí slov, někdy bez nich. Nemám tušení, proč já mohu vidět anděly a vy ne. Jsem jen obyčejný člověk.
Zdraví Joeovy maminky se začalo zhoršovat, jak mi řekl anděl, a asi o měsíc později byla převezena do nemocnice. Byla tam šest týdnu, než zemřela.
Během jedné z prvních návštěv v nemocnici jsem přišla s Joem, abychom ji navštívili. Když jsem vešla na oddělení, viděla jsem jejího strážného anděla přímo za ní, držel její duši a jemně jí s velkou láskou nadzvedával.
Křídla jejího strážného anděla byla částečně rozevřená a ochranitelsky zahnutá kolem ní. Pokaždé, když jsem jí potom navštívila, její strážný anděl zvedl její duši trochu výše z jejího těla. Když někdo umírá, jeho strážný anděl nepustí jeho duši ani na vteřinku.
V její poslední den byla přemístěna na jiné oddělení. Viděla jsem, že její duše už je úplně mimo její tělo a její anděl strážný jí kolébá.
Kdykoliv vidím strážného anděla, který se chystá doprovodit nějakou duši do Nebe, fyzické vyzařování anděla se změní. Tento strážný anděl vypadal méně fyzický, méně hmotný. Také jsem cítila neuvěřitelnou radost, která z něj vyzařovala.
Její anděl byl tak nádherný, ale její duše byla mnohem, mnohem nádhernější. Když se otočila a podívala se přímo na mě, vypadala mnohem mladší, než jaká byla, když jsem ji poprvé poznala. Vypadala, jako by jí bylo kolem 21.
Slyšela jsem, jak její duše ke mně beze slov promlouvá. Řekla mi, abych vzala Joea stranou, aby u toho nebyl, až zemře. Udělala jsem, o co mě prosila, a navrhla jsem Joeovi, že si půjdeme dát něco k jídlu. Vrátili jsme se asi za hodinu. Jak jsme procházeli tím oddělením, všude se to hemžilo anděly a já věděla, že už odešla do Nebe.
Joe byl zničený smrtí své matky. Ale potom, co zemřela, jsem zjistila, že já netruchlím tak silně, jako jsem truchlila před tím. Nechápala jsem to.
Až o několik měsíců později mi můj anděl vysvětlil následující. Řekl mi, že mi andělé pomáhali truchlit, aby truchlení pro Joea nebylo tak silné.
Když Joe o několik let později zemřel, můj smutek byl zničující. Andělé mi řekli, že smutek, který jsem cítila nad smrtí Joeovy matky, sloužil částečně k tomu, aby mě připravil na smutek pro Joa, ale upřímně si nejsem jistá, jestli lze vůbec někoho připravit na smrt milovaného člověka.
Také mi řekli, že mé truchlení pro mou tchýni zmírnilo smutek, který jsem cítila po jeho smrti. Ve vší upřímnosti, můj smutek byl tak devastující, že si nedokážu představit, jak by mohl být ještě horší. Ale zvládla jsem to. Andělé mi nikdy nedovolili, abych se vzdala. Dávali mi včas sílu, abych mohla jít dál. Ale trvalo to dlouho a bylo to bolestivé.
Jsem obyčejný člověk a vždy jsem věřila, že pokud já dokážu vidět anděly, dokáže to každý. Jak mluvím více o tom, co vidím, začínám si uvědomovat, že jeden z důvodů, proč mi bylo dovoleno vidět anděly, je sdílet s ostatními poznání, jaké by mohly naše životy být, kdybychom všichni měli tento vhled.
Věřím, že všichni máme potenciál stát se duchovně vědomějšími a otevřenějšími, i když z osobní zkušenosti vím, že to vyžaduje odvahu.
Až do svých 55 let jsem se bála mluvit o tom, co vidím a slyším. Bála jsem se, že mě lidé budou zesměšňovat a smát se mi, že řeknou, že jsem šílená. Opak se stal pravdou. Co někteří lidé nazývají „intuicí“ se stane silnějším, když lidé začnou naslouchat tomu, co nám andělé říkají, a když se naučíme reagovat na to, co říkají. Začínáme vidět více krásy v životě a stáváme se lepšími a naplněnějšími lidmi.
Ucítíte ohromný klid a útěchu, když si uvědomíte, že váš strážný anděl udělá cokoliv je v jeho silách (aniž by překročil hranice vaší svobodné vůle), aby vás vedl a pomáhal vám usnadnit život, jak jen je to možné. Váš strážný anděl naplňuje váš život světlem naděje.