DRAČÍ SRDCE

O dracích a lidech

Kdysi dávno žili lidé společně s draky a vzájemně si pomáhali. Tehdy byli dva draci, kteří dokázali na sebe vzít podobu člověka. Byla to Královna a ještě jeden starý drak, který pamatoval Počátek. Ten nebyl zlý, ale jen trochu zapomětlivý. Rád se bavil s lidmi, ve své lidské podobě. Ti ho přijímali velmi srdečně. Tak se stalo, že tento drak slíbil jednou lidem nějakou službu. Zapomněl však na tento slib. Nebyl v tom zlý úmysl z jeho strany. Lidé se však rozčílili, že drak nesplnil svůj slib a chtěli okamžitě skoncovat se spojenectvím s draky. Začali je všechny obviňovat s tím, že je podvádějí. Našli se však i jiní lidé, kteří nechtěli toto spojenectví přerušovat. Žádali vysvětlení toho, proč draci neplní svůj slib. To jim také bylo ze strany draků dáno. Tito lidé se pak postavili proti těm, kteří chtěli skoncovat se spojenectvím s draky a již začali proti drakům bojovat. Vznikly z toho nesváry a boje i mezi lidmi. Draci chtěli sami s těmito nesváry skoncovat a ukončit nepřátelství mezi draky a lidmi. Zasedl proto dračí soud. Ten rozhodl, že drak, který všechno způsobil, byl zavržen a odsouzen do vyhnanství v jiném světě. Draci se pak usnesli na tom, že sami odejdou od lidí, aby nastal konec veškerého nepřátelství. Tak se také stalo. Draci odešli od lidí.  Přestěhovali se do jiného světa. Ne však úplně. Od těch dob si draci vybírají vždy nějakého člověka, který je schopný s nimi komunikovat a který je má rád. Tomu předávají svojí moudrost. Mohou se však pohybovat ve světě lidí jen ve své duchovní podobě.

Tak dračí kněz (nebo kněžka), pak na vzpomínku dávného spojenectví mezi draky a lidmi, bubnuje dračí píseň, která svolává všechny draky.

Teprve tehdy, až bude naplněno staré dračí proroctví, tak může být obnoveno přátelství, mezi draky a lidmi.

 (přeposlané autorem Pavlem Koubkem....pro mě,protože komunikuji s draky)

V příloze Ti posílám další povídku, kterou jsem napsal, na základě svého putování do dračího světa. Je to skutečnost. Uvedená jeskyně je dračí svatyní králů.
Měj se zatím moc krásně,
Pavel

Dračí srdce

Když jsem začal bubnovat dračí píseň, tak mne Královna přenesla do svého světa. Do světa draků. Ocitl jsem se s ní na malém písčitém ostrově uprostřed obrovského jezera. Nacházel se zde vchod do podzemí. Královna mne vyzvala, abych vstoupil. Pomalu jsem sestupoval po kamenném schodišti, až jsem se ocitl v prostorné jeskyni. Proti vchodu do jeskyně se nacházel kamenný reliéf draka. Drak zaujímal polohu hlavou dolu, jakoby letěl z oblohy směrem k zemi. Na konci tohoto reliéfu, pod ústy draka, se nacházela poměrně velká kamenná nádoba. Hořel v ní věčný dračí oheň a osvětloval celou jeskyni. Nalevo od tohoto ohně stál kamenný podstavec. Nahoře na podstavci, v poměrně velké prohlubni bylo posazeno dračí vejce. Toto vejce stále ohříval věčný oheň, aby nevychladlo. Nejdříve jsem nechápal, proč mne sem Královna vzala. Co mi chce ukázat. Ta mi pokynula, abych přistoupil k vejci. Přišlo mi, abych vejce opatrně vzal a přitiskl ke svému srdci. Když jsem tak učinil, spatřil jsem ve vejci malého dráčka. Ten dosud spal. Jediné, co ukazovalo že žije, bylo jeho srdíčko. Tlouklo zvláštním rytmem. Připadalo mi však strašně smutné. Vyzářil jsem proto ze svého srdce lásku do jeho malého srdíčka. Pak jsem dračí vejce s malým spícím dráčkem posadil zpět na podstavec. Královna měla velkou radost z toho, co jsem udělal.

„To je můj syn. Dosud spí. Probudí se, až se naplní dračí proroctví a nastane nový věk. Bude mít teď tvoje srdce, otištěné v tom jeho. Bude mu přicházet láska z nekonečného zdroje. Bude se také moci proměnit v lidskou bytost, zrovna jako já. Stane se králem a já budu moci odejít. Do této jeskyně nikdo nesmí, jen my dva. Oblohu nad jezerem hlídají strážci a střeží tak budoucího krále. Jsem ti nesmírně vděčná za to, co jsi udělal, i když jsem věděla, že to uděláš. Proto jsem tě sem také vzala.“

Poté jsme opustili jeskyni a vystoupili na povrch ostrova. Tam jsem si všiml siluet draků, kroužících nad jezerem.