Když jsem založila webové stránky o ezoterice, staly se mým dítětem…

a tak jak děti rostou, rostly i ony.

A protože ráda čtu a také sama píši, bylo jen otázkou času, kdy se narodí tyto webůlky:-D

 

Tyto stránky jsou určeny všem, kteří hledají… Danka

 
 

 

 

 

 
 

 

 

Vzkaz od bytostí...

 

Bytosti, kterých nikdo se neptá, spolu s lidmi přišly na tuto Zem...

Není jim však spolu s lidmi dobře, když lidi ničí jejich sen...

 

Kdysi tu spolu s námi žili, bytosti, co lidi uctívali...

Však zahnal je Rozum ten: „Pohodlnější je Pravdu nevidět....“

A tak lidi nepřemýšlí, je pohodlnější nevidět jejich svět...

Do rukou svých berou jejich činy, v touze svět přestavět....

 

Bytosti, co však existují, hledají cestu k lidem všem

a nad ránem se mnou rozprávějí...

Hledají cestu jak to říci všem.

A já píši vzkazy jejich...

Je jich víc než dost...

Chceš zachránit tuto Zemi?

Pak předej vzkaz...osud svůj v rukou máš....

Neboť jen na tobě je, co s tím vzkazem uděláš....

 

Slepota lidstva - vzkaz

Starý či Nový rok...?!

Starý či Nový rok...?! Moje oči luští řádky na internetu:  „A ejhle, další výzva,“ napadne mě, když pročítám literární soutěže. Po chvilce bloudění mých očí po sněhobílé stránce s texty mnou projede chlad. „Býváme hořcí i zlí, když příliš dlouho a beznadějně po něčem toužíme a o čemsi sníme, zatímco se nám lhostejnost světa vysmívá.“ Chvíli tiše poslouchám ozvěnu ve své hlavě, která se snaží naladit na případnou vlnu tohoto textu. Myšlenky se divoce přelévají ze strany na stranu a já si připadám jak námořník na rozbouřeném moři. Nemohu se zachytit. Obloha s černými mraky je tak vysoko a dno moře tak hluboko. Tóny, které vydávají teskný zvuk mají pachuť hořkosti... To asi „Myšlenka“ na beznaděj, identifikovala její chuť. „Brrr...“ Opět mi projede vlna chladu po páteři. Pěkně pomalu od konečků vlasů sestupuje centimetr po centimetru dolů až po konečky prstů na nohách a...

Slepota lidstva

Slepota lidstva     Smutná jsem, snad slzy roním, nad zmařeným to dnem... Kde je ten svět, co se rodí  a neumírají děti v něm?   Zas zkáza ukázala svoje zuby, zas vojáci zbraně v rukou drželi. Nad hlavami nevinných kulky prolétaly.    Zas dcery Smrti, pro pláč nevidí, cítí strachy lidí, co pro krutost umírají... Andělé smrti, roztahují křídla, jejich práce je nelehká...   Otázkou jejich je, kdo hraje si na lepší svět, kdo právo má, je do práce povolat... Kdo ruší jejich rozjímání, kdo na válku chce si hrát...   Strom života, píseň píše, do listů svých ji vtiskává, vítr si s listy pohrává... Smutná je doba, ta co přijde, lidem moc šancí nedává...   Vzpřímená stojí tu hrdá žena... Nepokořená a nedobytá... Meč v ruce své má...   Snad Spravedlnost by se mohla zvát? Však není to ona, Spravedlnost meč jiný má... Spolu...

 

 

- CITÁT KE SDÍLENÍ -
„Filosof není titul, který lze získat na základě zkoušek, protože „být milovníkem moudrosti“ znamená cítit lásku k životu, ke světu, který nás obklopuje, a k lidem, kteří v něm žijí. Milovat znamená především mít srdce a být schopen spíše dávat než brát.”
Slavica Kroča

 

 

 

 

 

 

 

Rozmluva Lásky se Zamilovaností

 

Ach, Lásko, tolik bych chtěla být jako ty! – nadšeně vykřikovala Zamilovanost. – Jsi mnohem silnější než já…

– Opravdu…. a víš, v čem spočívá moje síla? – zeptala se zamyšleně Láska.
– Protože jsi pro lidi důležitější!

– Ne, ne, drahoušku, v tom to vůbec není – povzdechla si Láska a pohladila Zamilovanost po hlavě. – Umím odpouštět, víš? V tom to je.

– Copak ty dokážeš odpustit Zradu?
– Ano, dokážu, protože Zrada často plyne z nevědomosti, ne ze zlého úmyslu.

– A Nevěru? Tu taky dokážeš odpustit?
– Ano, i Nevěru, protože jestliže byl někdo nevěrný a vrátil se, znamená to, že když dostal možnost srovnání, vybral si to lepší.

– A dokázala bys odpustit i Lež?

– Lež, to je to menší zlo, hlupáčku, protože často pramení z bezvýchodnosti, z vědomí vlastní viny, ne z přání někomu ublížit – a to je přece kladný jev.

– To si nemyslím, někteří lidé jsou prostě prolhaní!!!

– Jistěže. Ale takoví ke mně nemají vůbec žádný vztah, protože neumějí mít někoho rádi.

– A co ještě bys uměla odpustit?
– Mohu odpustit Zlost, protože je krátkodechá. A taky Odměřenost, protože ta často doprovází Lítost -a tu nejde předvídat a ovládat, protože každý je jinak lítostivý.

– A ještě?
– Taky mohu odpustit Urážku, protože to je starší sestra Lítosti – často jedna vyplývá z druhé. Uměla bych odpustit Zklamání, protože za ním často přichází Trápení a Trápení očišťuje. – Ach, Lásko, ty jsi prostě obdivuhodná! Ty umíš odpustit všecko, všecičko, a já při první zkoušce vždycky zhasnu jako sirka v průvanu! Tolik moc ti závidím!!!

– Ale to se pleteš. Nikdo nedokáže odpustit úplně a naprosto všechno. Ani Láska.
– Ale vždyť jsi mi zrovna teď říkala něco úplně jiného!!!

– Ne, to o čem jsem mluvila, skutečně umím odpustit a odpouštím nekonečně… Ale je na světě něco, co odpustit nemůže ani Láska…. Protože to ubíjí všechny city, rozkládá duši, vede to k Tesknotě a Rozvratu. Způsobuje to tak strašlivou bolest, že ani ta největší kouzla ji nemohou vyléčit. Otravuje to život všech okolo a nutí to lidi stáhnout se do sebe. Zraňuje to mnohem silněji než Nevěra či Zrada a ublíží to mnohem hlouběji než Lež nebo Urážka. Až se s tím setkáš, pochopíš to sama..

Pamatuj si, Zamilovanosti, že nejstrašnější nepřítel citu je Lhostejnost. Proti ní není léku...